Bylo již delší dobu uvažováno o tom, aby byl po způsobu okolních obcí založen hasičský sbor ve zdejší obci. Uznávána potřeba sestoupiti se v jeden šik, řádně organizovaný spolek, který by i na venek obec náležitě respektoval. Jelikož hlavně poslední dobou jevil se pro tuto věc všestranný zájem, byla svolána zdejším učitelem p. Theodorem Praskem hromada mladých mužů, kteří by chtěli do tohoto sboru vstoupiti. Jelikož budoucnost už spředu korunována tím nejlepším výsledkem, zřídil se zařizující výbor, který zařídil všecky k založení sboru potřebné kroky. Stanovy byly veleslavenou zemskou vládou potvrzeny dne 17. března 1893 a na den 9.dubna t.r. byla svolána ustavující valná hromada “ Dobrovolného hasičského sboru v Jamnici „. Přítomno bylo 28 činných a 5 přispívajících se přihlásivších členů. Těmito slovy zapisovatele a prvního velitele jednotky a jednatele p. Theodora Praska začíná Kniha pamětí z roku 1893. Dále pokračuje : Výboru nastala krušná práce, zaopatřit pro sbor peněz na zakoupení potřebného hasičského nářadí. I bylo usneseno u dobrodinců podpory pro sbor vymáhat. Štědře ukázalo se zdejší obyvatelstvo. Byla sebrána dům od domu slušná částka peněz. Z přehledu o sbírce je vidět, že se občané skládali po krejcarech, jen sedláci si mohli dovolit darovat 1 zlatku a více. Sbor obdržel větší peněžité dary i od dalších osobností zejména okolních hrabat a baronů. Nejvíce poskytla kancelář J.V. císaře a krále – 50 zlatých.
Výzbroj a výstroj
Současně s pořízením stříkačky bylo zakoupeno “ 29 ks přileb kovových, z mosazného plechu tlačených, se zaokrouhleným hřebenem s pohyblivou šupinovou páskou z nového stříbra s rozetami s křížovkami a koženou vnitřní páskou v ceně 5 zl. 70 kr. za kus “. Z další výstroje kronika zmiňuje opasky lezecké , opasky pro mužstvo, trubky, signálky, sekerky obyčejné i sekerky bohatě upravené pro velitele a jeho náměstka, tmavomodré sukno na sváteční oblek po 3 zl. za metr látky a samozřejmě hadice č. 4 2×20 m a 1×10 m za 50 zl. 50kr. ( těchto zmiňovaných přileb se dochovalo 7 kusů ). Samotné sbírky na zaplacení stříkačky a výstroje však nestačily a proto “se sbor vydlužil 700 zl. z rolnické záložny ve Stěbořicích..“ V roce 1899 byl zakoupen za částku 270 zl. Hydrofor , což je zápřahová jednonápravová přenosná ruční stříkačka. ( letos jej čeká generálka ).
Válečné roky 1914–1918
Léta 1914–18 jsou roky“ následkem války ochablé činnosti kdy 2/3 mužstva byly povolány ke službě válečné.“ 22. května 1919 bylo „ po mnohých a dlouhých nepříjemnostech započato s přístavbou hasičského skladiště“ . Dokončeno bylo následujícího léta. Dlažba pak o dva roky později.
Válečné roky 1914–1918
Léta 1914–18 jsou roky“ následkem války ochablé činnosti kdy 2/3 mužstva byly povolány ke službě válečné.“ 22. května 1919 bylo „ po mnohých a dlouhých nepříjemnostech započato s přístavbou hasičského skladiště“ . Dokončeno bylo následujícího léta. Dlažba pak o dva roky později.
“ V Říši „
Po celá léta byl duší všeho dění kolem hasičů bratr starosta pan Theodor Prasek – místní učitel. Svou aktivní činnost ukončil k 30. 12. 1923, kdy se odstěhoval na odpočinek do sousední obce. Protože naše obec se nacházela na území Sudet, již 10. října 1938 byl z nařízení německých úřadů sbor rozpuštěn a všichni dosavadní členové byli povinni v obci založit hasičský sbor „ na způsob německých feujeverů“ . Veškerá činnost v jazyce českém byla zakázána, rozkazy a veškeré písemnosti se musely odehrávat v němčině, což byl problém, vždyť 2/3 členů bylo české národnosti a německy nerozumělo. Národní cítění členstva se plně projevilo 18. ledna 1939, kdy sbor doprovodil na poslední cestu zesnulého bratra Volného v tichém protestu v českém stejnokroji a se znakem župy slezské. Udavači již tenkrát čile prosperovali, což se odrazilo v podobě trestního oznámení. Následky na sebe nenechaly dlouho čekat, český stejnokroj byl zakázán a sbor musel zakoupit stejnokroj německý. Mladí členové byli odvedeni na práci do říše a členská základna se zúžila tak, že se nedostávalo obsluhy na střídání u ruční stříkačky. V únoru 1943 přišlo oznámení od Unterkreisführera Rudolfa Fritsche týkající se neuposlechnutí rozkazu při výkonu hasičské služby, kdy toto bude posuzováno ve zvláštním soudním řízení SS a policejním soudem. V roce 1944 byl sbor rozdělen na skupiny – požární, protiletecké ochrany a samaritánské služby. Kronika dále vzpomíná první spojenecký nálet na Opavu 12. prosince toho roku, který se naštěstí vyhnul naší vesnici. Zato 19. březen 1945 je zapsán černým písmem. Kolona německých tanků ustupujících po cestě směrem na Stěbořice byla překvapena spojeneckými letouny. Jeden z tanků se zastavil a zahájil palbu na letadla, ty nemeškaly a zaútočily. O osudu tankové kolony není už nic známo, zato na naši vesnici dopadlo celkem 92 vesměs zápalných bomb, proti kterým byla tehdejší technika bezmocná. Není se co divit, že mnoho domů, chlévů a stodol lehlo popelem. Válka se však chýlila k závěru. Opava byla osvobozena již 22. dubna ale naše obec si musela počkat až do 6. května 1945, kdy do naší obce vstoupila Rudá armáda. Poslední zápis má datum v květenu 1946.
Po válce
Kronika z let 1947 – 1985 se paradoxně nedochovala. Určitě by to bylo zajímavé čtení plné nadšeného budování, boje za mír a za celosvětové vítězství socialistické revoluce v pevné jednotě se Sovětským svazem.
Doba nedávná
V šedesátých letech jsme obdrželi první motorovou stříkačku PPS-8. Moc nechybělo a jen přičiněním bratra Antonína Ešíka jsme nepřišli o unikátní ruční stříkačku a hydrofor, dle hesla „ barevné kovy – drahé kovy“, tak jak tomu mnohdy bylo v okolních obcích a jen díky němu jsme měli nyní co generálkovat. Počátkem osmdesátých let národní výbor ve střediskové obci dokonce uvažoval o demolici naší zbrojnice. To se stalo popudem ke kompletní renovaci celého objektu, kterou si hradil sbor ze svých prostředků.
Jó to byly časy
Není bez zajímavosti, že za každý zásah sbor obdržel finanční obnos od záložen, pojišťoven i od soukromých osob. Například již při prvním zásahu v sousední obci 30. 9. 1893 částku 20 zl. Existovaly krom těchto jednotlivých i subvence celoroční. Za rok 1894 částku 100 zl. od zemského hasičského fondu a 50 zl. od záložny ve Stěbořicích a.s.. Jó takhle kdyby byly pojišťovny štědré i dnes.